Kurzy tanečního centra MOVE 21 prošlo za téměř dvě desetiletí několik tisíc českobudějovických dětí. Majitelka centra Lenka Čondlová (41) říká, že pohyb a tancování děti stále láká, ale spousta věcí se během let změnila.

Foto: Lenka Čondlová, majitelka Tanečního centra MOVE 21

Vlastníte největší taneční školu v Budějovicích. To jste asi musela být už odmalička taneční talent, že?
Pohyb mě bavil vždy. Ale tanec? Povím vám jednu historku. O tancování jsem se začala zajímat až kolem mých čtrnácti let, poměrně pozdě. Šla jsem na konkurz do jedné taneční školy. A slyšela tam jasný verdikt: slečno, vy můžete dělat cokoliv, jenom ne tančit!

Takže špatný odhad přijímací komise...
Ano, i ne. Na konkurz přišlo hodně dětí a oni jich mohli vzít jen pár. Takže vybírali přísně. Vtipné ale bylo, že po pár letech se role obrátila a trenéři oné skupiny u mě začali pracovat jako lektoři.   

A připomněla jste jim, že vás kdysi vyhodili z konkurzu?
Řekla. Už si na to ale popravdě nepamatovali, dětí na konkurzech bylo kdysi opravdu hodně.

Dnes již takové tlačenice nejsou?
Tancování přitahuje stále. Dětí je však celkově méně a od tancování očekávají jiné věci než dříve. Kdysi byl jejich zájem, řekla bych, hlubší. Dnes je to pro některé z dětí jen další kroužek. Víc mě ale zaráží změny v očekávání rodičů. Část rodičů vidí v tancování svých dětí pouze vložené peníze a čekají výrazné úspěchy na soutěžích.

To ale přeci bylo vždycky. Rodiče chtějí mít úspěšné potomky - aby vyhrávali soutěže a mohli se jimi pyšnit. Navíc se profilujete jako taneční centrum zaměřené i na výkonnost.
Jistě, část centra se věnuje výkonnostnímu tancování a nejúspěšnější tanečníci pravidelně bodují v extralize. Ale poslední dobou mi ten tlak ze strany rodičů přijde až moc. Jedete třeba na soutěž, kterou léta vyhráváte. Ovšem konkurence pochopitelně nespí a vy tak skončíte druzí. A pro některé z rodičů je druhé místo neúspěch! Hned dají hlasitě najevo, že to je naše selhání. To dříve opravdu nebývalo. Možná v tom je ale odraz celé společnosti.

Většina vašich svěřenců však navštěvuje spíše klasické rekreační kurzy, kde se na medaile asi tolik nehraje.
Ano. Navštěvují je děti, které rády tancují a mají rády taneční hudbu. Tančíme oblíbené disco, street disco a podobně. Myslím, že to dětem vyhovuje. Jsou v partě, dostanou ze sebe energii.

Jak financujete provoz centra?
Jsem velmi hrdá, že již od počátku fungování taneční školy jsme schopni činnost zabezpečit převážně z vlastních zdrojů. Provoz stojí několik miliónů ročně. V tanečním oboru se celkově pohybuje málo peněz, žádné terno tohle podnikání není. Člověk to musí dělat srdcem a s podporou fanouškovské základny. Pak to jako celek funguje. Mrzí mě ale, že se našim tanečníkům nedostává podpory jako třeba sportovním klubům z jiných odvětví.

Jste teď před vrcholem sezóny a tak si dobře všímám, jak sledujete čas.
Čas teď opravdu přímo letí. Za pár dní nás čeká kvalifikační kolo na mistrovství republiky. V budějcké sportovce se sejde patnáct set tanečníků. Když to dobře dopadne, spadne nám kámen ze srdce. Někdy totiž až při soutěži odhalíme nedostatky. Poprvé tančíte v kostýmech, poprvé jste na pořádném světle, poprvé na vás koukají lidé z poroty, kteří najdou každou chybu. Jsem trochu jak na trní.  

Říkala jste, že soutěž se koná ve sportovní hale …
Upřímně se raduji z toho, že sportovku nezbořili! Soutěžíme v ní od roku 2003 a vůbec si nedokážu představit, kde bychom našli v Budějovicích jiné podobné zázemí.

Jak vidíte budoucnost MOVE 21?
To se budete smát. Když jsem v roce 2002 taneční centrum zakládala, měla jsem vizi, že vydržím, dokud se nestaneme mistry republiky. Jenže to se přihodilo už  rok poté! Pak jsem si dala za cíl titul mistrů světa. I ten přišel vzápětí. Od té doby si proto výkonnostní cíle nedávám. Ujasnila jsem si, že smyslem centra je poskytovat tu nejlepší taneční výuku v našich stylech. Takže raději méně kurzů, ale ve vysoké kvalitě.  

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 19.03. 2020