Letecké havárie se zapisují černým písmem nejen do osudů pilotů, ale zasáhnou i mnoho lidí na zemi. Patří rovněž mezi nejvíce medializované nehody. České Budějovice byly pro létání atraktivní už od prvních aviatických pokusů na našem území, a letecké nehody se proto našemu městu nemohly vyhnout. Naopak! Historický soupis místních tragédií je bohužel opravdu bohatý.

Obr. 1.) fotografie z místa havárie u Hrdějovic v roce 1924

V roce 2022 si připomínáme třicet let od „vojenské“ havárie u Boršova (viz sloupek u článku). Pojďme se ale blíže zaměřit na jiné havárie. Ty, o nichž se ve své době hodně mluvilo, a které vlastně žijí v povědomí Budějovičáků dodnes. Všechny mají navíc nějakou spojitost se Čtyřmi Dvory. Právě tady totiž existovalo nejstarší budějovické letiště, kde při odvážné produkci zahynul parašutista Ježek, a odkud na svůj poslední let startovali Křečan s Vondráškem. Souhrou okolností se nedaleko původního čtyřdvorského letiště zřítila dvojice stíhaček v létě 1998.

1923: Smrt parašutisty
Sportovní klub uspořádal na letišti u Čtyř Dvorů velkou nedělní podívanou. Vstupenky na letecký den nesly datum 18. listopadu 1923. Organizace měla své mouchy, s podobnými akcemi bylo dosud málo zkušeností. Ale natěšení diváci dychtili po senzaci, jakou tehdy letadla ještě představovala. Dav zaplnil louku za Plonerovým dvorem a přihlížel startům dopravního letadla Aero A-10 nově vzniklých Československých aerolinií. Šťastlivci, kteří na to měli, se mohli sami svézt.
Před čtvrtým startem zapózovala posádka fotografovi a spolu s ní hleděl do objektivu i sedmadvacetiletý parašutista Antonín Ježek. Za pár minut bude po smrti. Jeden z cestujících upozornil Ježka na špatně upevněný padák, ale mladý letec to odbyl poznámkou, že už přece skákal mnohokrát a je to pro něj rutina. Dvojplošník vystoupal do šesti set metrů a pak už diváci se zatajeným dechem sledovali, jak se od něj odpoutal temný bod a řítí se k zemi.

Obr. 2) Antonín Ježek před osudným seskokem

Obr. 3) Na místě tragedie, tělo nešťastného parašutisy Ježka

Zamotaná šňůra se zadrhla a nedovolila padák otevřít. V nastalém tichu bylo slyšet žuchnutí, bezvládné tělo zůstalo ležet v osetém poli. Přiběhli vojáci a povytaženým padákem zakryli mrtvého Ježka, ale touto manipulací zároveň znemožnili přesné vyšetření příčin tragédie. Antonínu Ježkovi byl vystrojen vojenský pohřeb s průvodem, poctami a zádušní mší. Příbuzní se však o hrob nestarali, a tak jméno nešťastného parašutisty na hřbitově sv. Otýlie hledáme marně. Jiné je to s pomníkem, který na místě tragického seskoku nechal zřídit čtyřdvorský Okrašlovací spolek necelé dva roky po události. Pomník sice zanikl s výstavbou dnešního sídliště Šumava, ale povedlo se jej v roce 2021 obnovit asi o půl kilometru dál, v parčíku u Branišovské ulice.  

1924: Tragédie u Hrdějovic
Ani ne rok po Ježkově pádu, v létě 1924, oživlo čtyřdvorské letiště vojenským cvičením. Kolem osmé ráno 18. července se vznesl do vzduchu dvojplošník Letov Š-2, pilotovaný nadporučíkem Františkem Křečanem. Za ním na místě pozorovatele seděl poručík Jaroslav Vondrášek. Začínalo slabě pršet a Vondráškovi se prý nijak letět nechtělo. Letoun zakroužil nad budějovickou kotlinou a zamířil k Hosínu, kde se nacházela dělostřelecká baterie. Úkolem letců pro tento den byl totiž nácvik součinnosti s pozemním vojskem.

Obr.4) Kresba konce tragického letu u Hrdějovic

Asi po půl hodině se na motoru objevila jakási závada, dokonce z něj snad vycházel kouř. Nic výjimečného. Letadla tohoto typu poháněly staré motory z německých válečných vzducholodí, nepříliš spolehlivé. Po vyhodnocení situace se zkušený pilot rozhodl pro nouzové přistání v polích přímo pod sebou. Stáhl plyn a pozvolným klesáním se blížil k zemi. Co se stalo v posledních vteřinách, se už nedozvíme. Očití svědci vypověděli, že letadlo se náhle naklonilo k levé straně, sklouzlo po křídle a jeho konec zachytil o terén. Následoval tvrdý dopad na předek, spojený s otočením stroje do protisměru. Výbuch a požár, živený 250 litry zbývajícího paliva, dokonaly zkázu letounu, postaveného převážně ze dřeva potaženého plátnem. Letci, zaklínění deformovanou konstrukcí, zřejmě ještě chvíli sváděli zápas se smrtí, ale brzy podlehli zraněním a rozsáhlým popáleninám. Hodinky se oběma zastavily na 8.40.

Obr. 5) Památník Hrdějovice
Stalo se to v polích západně od Hrdějovic, nedaleko od dnešní čističky odpadních vod. Místo tragédie označuje pomník, který je nejstarším svého druhu u nás. Vznikl v roce 1925 a všimne si ho snad každý, kdo jede vlakem z Českých Budějovic po plzeňské trati. Kousek před mostem přes Vltavu se přímo pod železniční tratí tyčí vysoký kamenný hranol a na jeho vrcholu socha ženy v nadživotní velikosti. Dílo táborského mistra sochaře J. V. Duška se dočkalo rekonstrukce u příležitosti 90. výročí tragické události.

1998: Pád stíhaček mezi paneláky
Byl to šok. Rádio sdělovalo posluchačům, že do českobudějovického sídliště Vltava spadla dvě letadla. Kdyby byl 1. duben, člověk by se pousmál. Jenže se psal 8. červen 1998. Budějovičtí trávili dopoledne v zaměstnání, žáci ve školách, na parkovišti v Otavské ulici si bezstarostně hrály malé děti.
Dvojice stíhaček MiG–21 mezitím odstartovala z Pardubic, aby se po předchozím vystoupení na Aviatické pouti vrátila na budějovickou základnu. Jednomístný vedoucí letoun provázela dvoumístná „spárka“. Bylo 9.23 hodin, když obdrželi informaci o meteorologických podmínkách v Českých Budějovicích: souvislá oblačnost začínala ve výšce 510 metrů. Letouny klesly pod mraky a domlouvaly s řídícím letiště, jakým způsobem mají vylétat zbývající palivo. V 9.27 přelétaly letištní plochu a dostaly pokyn ke stoupání a zahájení zatáčky do okruhu. Zároveň se měly rozdělit, ale příkaz byl vydán dosud nezažitou terminologií a piloti si jej vyložili nesprávně. Manévr začali provádět v 9.28 hodin v těsné skupině, nějakých 15 až 20 metrů od sebe. Zatáčku utáhli do menšího poloměru, než měla mít, zvětšili náklon a v rychlosti téměř 700 km/h zamířili k severu.
Po vlétnutí do mraků došlo ke ztrátě vizuálního kontaktu, pilot druhého stroje nad sebou zaregistroval stín a potlačil řízení, aby oddálil své letadlo od vedoucího. Bohužel to nestačilo. Po čtyřech nebo pěti sekundách se stroje srazily a ztratily ovladatelnost. Vedoucí letoun začal drnčet a rotovat, pilot se jej pokusil odklonit vlevo, dál od kraje města, a provedl katapultáž. Pilot druhého migu se na okamžik snažil stabilizovat let, ale bez úspěchu. Katapultoval se i s technikem na zadní sedačce. Do dvaceti sekund od kolize byla obě letadla v troskách na zemi.
Ohromení obyvatelé sídliště Vltava nemohli uvěřit vlastním očím. Z oblohy se zřítil jeden vojenský letoun do zahrádek za restaurací Bergamo a druhý téměř střemhlav dopadl na parkoviště vedle panelových domů v Otavské ulici. Odrazil se a jeho zbytky dolétly až k samotnému paneláku. Ohlušující rámus byl vystřídán plameny a dýmem. Požár zničil asi patnáct osobních aut na parkovišti a padesát bytů v Otavské ulici, ale šťastnou náhodou si pád letadel nevyžádal lidské životy ani vážnější zranění. Záchranné práce koordinoval primátor a přednostka okresního úřadu, zásah zaměstnal 138 hasičů a na 140 policistů.
Kusy obou letadel byly rozesety po sídlišti, zahrádkách, ba i v některých bytech. A část trupu našli rybáři teprve při podzimním výlovu rybníka Černiše.
Nebyli bychom v Čechách, aby se do tří dnů nevyrojily vtipy. Tak třeba: „Čekám na zastávce na devítku a přiletí jednadvacítka“. Nebo: „Jak se správně rozhlížet na přechodu pro chodce? Doleva, doprava a nahoru“.

Obr. 5 a 6.) Momentky z míst nehody dvou vojenských MIGů v Č.Budějovicích v červnu 1998

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 21.06. 2022